Předlohy

Žijeme v době velkých vzorů. Možná, že to tak bylo vždycky, a je to jen kombinace mediálního obrazu a konzumní podstaty západní společnosti, co dělá neustálé předhazovaní Velkých Vzorů nám, nemytým masám, opravdu vražedným.

Kamkoliv se podívám, tam vidím někoho krásného, mladého a úspěšného. A upřímně: bude se to jen zhoršovat. Jak se pozvolna prohořívám časem, stává se ve stínu všech těch velikánů úspěchu do třiceti let můj dokonale šťastný život nesnesitelně… Bezvýznamným? Nudným? Neúspěšným?

A možná ve velkém měřítku takovým i je. Co je důležité, je, že lokálně, v rozměrech, které dokáže jedinec tak nějak uceleně uchopit, je to dobrý a smysluplný život. Ale je zatraceně těžké si tohle vědomí udržet. Všude kolem číhají noční lovci, kteří se už už chystají snést na mou banální a přesto naplňující existenci a rozcupovat ji na kusy nějakým tím Velkým Dílem. A není to jejich úspěch, co je tak zdrcující. Je to skutečnost, že média prezentují ten úspěchu jako cosi, co vzniklo téměř samo, bez úsilí, bez obětí, bez odříkání.

Protože taková už ideově nezávadná pohádka je. Námaha je v ní pouze iluzorní. Dobrý chasník je odsouzen k úspěchu od první věty. A je dost možné, že ve své zastydlé dětinskosti jsou takové pohádky to, co chceme. Ale, zatraceně, rozhodně nejsou to, co potřebujeme! Protože i když to někdy skoro vypadá, že úspěšní jsou všichni kolem a jediný já jsem ňouma bez trofeje, která by se dala vystavit na podstavec a obdivovat v tichém vytržení, pravda je přesně opačná: všichni jsme, tak či onak, neuvěřitelní břídilové.

Dokonale úspěšný jedinec je fikce, je to smyčka kladné zpětné vazby, která nás ujišťuje o vlastní bezvýznamnosti, postradatelnosti, nahraditelnosti. A takový pocit je jistě nutné kompenzovat, pokud chce člověk zažívat když už ne štěstí, tak alespoň šťastné pocity.

A co může být lepším substitutem štěstí, než nezřízená spotřeba? Lidé slastně vzdychající při rozbalovaní krabic se zbytným zbožím, lidé nasávající módní trendy do obou nosních dírek současně, lidé sedící na vrcholcích velehor věcí, jejichž hlavní úlohou je způsobit další frustraci, ovšem s příslibem konečného štěstí ve verzi N+1.

Pojďte: pro každého máme něco: tady je někdo kdo zkrásněl, ten zase zhubnul, tamten vybudoval firmu z ničeho, a dalšího už všichni znají a to je možná ten největší úspěch vůbec! Už se cítíte jako nula? Tak neváhejte a kompenzujte!

Takže.

Takže se snažím odolávat, věnuji se mentální fortifikaci, vyhýbám se falešným prorokům úspěchu, a když se mě někdo zeptá jak se vede, říkám, že prostě báječně.