…a mají plán

Prakticky jsem dopsal svou druhou interaktivní povídku (ještě čekám na nějaké nálezy od lidí, kteří snad čtou její současnou verzi, nicméně nepředpokládám, že bych dělal nějaké zásadnější změny v textu) a přemýšlím čím to je, že můj smělý plán zevrubně dokumentovat její vznik, se tak docela nevydařil.

Nejde jen o to, že dokumentovat tvorbu interaktivní povídky je obtížná záležitost (nevím co jsem si představoval — že budu publikovat screenshoty textového editoru?), ale především psaní beletrie je pro mě o tolik obtížnější, že když už se do toho pustím, má schopnost psát cokoliv dalšího je prakticky nulová. Psaní totiž (v mém případě a tak dále — samozřejmě mohou být lidé, kteří to mají úplně jinak) vyžaduje naprostou koncentraci po celou dobu psaní. Oproti tomu třeba programování je spíše cyklická záležitost: obtížná období tvorby se střídají s dosti rutinními úseky, kdy se vymyšlené implementuje.

A tak jsem psal a psal a editoval a pořád nebyla ta správná chvíle na nějaký ten blogísek (když pominu občasné erupce zoufalství nad tím, že mi to nejde). Nakonec to vypadá, že někdy kolem Vánoc tu povídku vystavím, napíšu krátké post mortem o tom, co všechno jsem chtěl udělat ale neudělal a proč, a volně se přesunu k dalšímu projektu.

Což bude další interaktivní povídka.

Ano.

Ale tentokrát ji hodlám vytvořit v RPG Makeru (který jsem si před časem koupil v rámci nějakého Humble Bundle i s celým obsáhlým balíkem assetů), a chtěl bych ji tentokrát opravdu pojmout spíš jako simulaci s co nejvolnější strukturou. A protože dneska každá hra musí mít v sobě zombies, budou i v mém dalším projektu. Jen se je místo zabíjení bude hráč snažit udržet… naživu? Jako osmiletá holčička. Asi.

Chci říct, že jelikož půjde především o grafický projekt, doufám, že budu s to generovat aktualizace nějak průběžněji. Ale to už jsem tvrdil tolikrát, že to stejně nemá žádnou váhu, že ano. Takže… uvidíme. Jako obvykle.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.