Using Twine/twee without Python installation

Because it seems, that I’ll be writing another Twine/twee interactive fiction in not so distant future, I realized, that there is one thing I’m bothered about twee: I don’t like the act of installing Python and twee. While I have my scripts, this kind of integration of twee and Naracea is still sort of cumbersome. Thus I decided to do something about it.

And because twee is just couple of Python scripts, and I have IronPython integrated in Naracea already, I decided to try how these two things work together. And it seems they work just fine. What twee needs is Python standard library, which I didn’t include into my Python scripting plugin before, but adding support for it was matter of one or two hours.

And after couple tests, I’ve found out that twee indeed works with IronPython, and my test story is built properly.

Thus I took my scripts and converted them into plugin, which can be just unzipped to Naracea installation directory, and you get twee support nicely integrated directly into the editor without need to install either Python or twee itself.

Installed plugin adds two buttons to ribbon Document tab:

Build builds the story (and opens result in default browser), Tweenify sets up the document so it better fits twee coding needs (it mainly sets syntax highlighting and spellchecking based on current branch settings).

At this point the plugin is kind of rough, because I’m not sure whether someone else would find it useful, and for my needs it is good enough. However if you have any improvements requests or suggestions, let me know via Naracea issue tracker.

So if this sounds interesting, you can find the plugin and short installation instructions at Naracea’s plugin page (if you are using .zip package, see also PyScript section of the page for details on Python standard library installation).

Muži, kteří nerozumí ženám

Anita Sarkeesianová je jednou z osob, které Internet opravdu a upřímně nenávidí. A má k tomu důvod: Sarkeesianová opakovaně a vytrvale poukazuje na projevy skrytého i otevřeného, nevědomého i vědomého mužského šovinismu a stereotypního užívání žen/ženských postav ve stále ještě především maskulinními zvyklostmi ovládané společnosti.

Každý, kdo má doma dvě děti rozdílného pohlaví musí souhlasně přikyvovat nad její dvoudílnou minisérií The LEGO Boys Club (část první a druhá) a každý kdo se alespoň elementárně zajímá o videohry by měl vidět sérii Damsel in Distress (část první, druhá a třetí) a strávit několik soustředěných minut nad analýzou jejích pozorování.

Na Sarkeesianové feminismu se mi líbí, že je v podstatě umírněný, ne agresivně militantní a poměrně dobře podložený pozorováními a příklady. Je zjevné, že Sarkeesianová ví, že jedno sarkastické ušklíbnutí vydá za celé minuty fanatického dštění ohně a síry na zvrácená openisená monstra. Protože šovinismus, stejně jako rasismus, lze častěji vysvětlit nevědomostí až hloupostí, než skutečně zlým úmyslem.

Takže, co jsem chtěl v této souvislosti poznamenat, je že jsem si před časem uvědomil, jak téměř výhradně mužská vždy byla (a možná ještě bude) má, ehm, narativní tvorba. Pokud jsem kdy použil ženskou postavu, byla spíše kulisou, doplňkem k dějotvorným mužským figurám (pokud tedy nebyla přímo damsel in distress, tak jak to Sarkeesianová popisuje ve své sérii).

A nestálo to moc přemýšlení uvědomit si proč tomu tak je.

Můj problém (a obávám se, že ho sdílím s mnoha muži) je ten, že ženám nerozumím. Tedy: vypozoroval jsem určité behaviorální vzory, které mají ženy společné a dokážu se většinou ve stavovém prostoru interakcí se ženami pohybovat tak, abych se vyhnul vyloženým nášlapným minám (např. “logicky” argumentovat ve chvíli kdy mám poskytovat bezvýhradnou podporu), nebo neschytal smích (který si překvapivě velké procentu mužů plete s oceněním toho, co považují za vlastní vtipnost). Ale pořád nerozumím tomu proč ženy slyší to co slyší a reagují tak jak reagují.

A jediné logické vysvětlení toho proč ke kterému jsem schopen dojít je to, že naše společnost se opravdu pohybuje v zajetých stereotypech, že muži se ve skutečnosti nikdy nesnaží pochopit ženy a že v rámci stejných stereotypů jsou ženy smířeny s tím, že jim muži nerozumí a tak nějak jim nedokáží vysvětlit (nebo spíš natlouct do hlav?) co se právě děje. (Všimněte si, že předchozí věta dělá přesně to co kritizuje — staví muže do role obětí ženské konspirace/lenosti/nechopnosti; a opravdu neumím to, co chci říct, formulovat tak, aby vina na nekompatibilitě byla spravedlivě rozložena.)

Takže: jak chcete psát postavy, jejichž vnitřnímu světu ani elementárně nerozumíte? Vyjdete ze stereotypů které znáte, použijete to, v čem jste vyrostli, uchýlíte se k všeobecně známým pravdám. A kladná zpětná vazba se uzavírá.

Tak. Problém je pojmenován. Teď už jen zbývá pokusit se to nějak změnit.